Jiří Brázda - Divadlo sveta

Jiří Brázda je etablovaný akademický maliar, ktorý vo svojich obrazoch zachytáva vlastný pohľad na svet. Obrazy, ktoré vystavoval v mnohých, nielen európskych krajinách, sú na prvý pohľad špecifické svojim štýlom a rukopisom.  


Vitajte Jiří, môžete nám na úvod prezradiť, čo prezentujete vašou tvorbou? Pokiaľ sa teda dajú zhrnúť nejaké myšlienkové okruhy vašej tvorby. 

Divadlo světa – je to sice široký pojem, do kterého se vejde takřka všechno, ale je to téma, které mě zajímá a ke kterému se vyjadřuji. Od dětství jsem více pozorovatel, a to co vidím, přenáším na papír či plátno a nechávám prostor divákovi, jeho fantazii. Nemám ambice něco vysvětlovat, jen předkládám, co vidím, a pomocí jisté nadsázky, ironie a humoru zachycuji realitu života. Jeho radostné i smutné stránky.

Môžeme povedať, že vašou najväčšou inšpiráciou je žena, keďže sa ženské postavy objavujú vo väčšine diel?

K ženám mám velice pozitivní vztah, to musím zdůraznit. Chovám k nim obdiv a úctu. A protože mě zajímají víc než muži:­), tak jejich prostřednictvím se vyjadřuji ke společnosti. Myslím, že je patrné, že se nejedná o konkrétní modelky, typy žen se sice opakují, ale tomu se nevyhne žádný autor. Každý v sobě neseme nějakou představu ideálu.




Portréty, ktoré tvoríte si objednávajú konkrétni ľudia, alebo ich tvoríte voľne podľa modelov, ktoré si vyberiete? Myslíte, že v dnešnej dobe plnej digitálnych fotoaparátov, je portrétovanie umelcom vnímané ako určitá prestíž?

Portrétu se věnuji občas, na zákadě objednávky. Netvořím na živo, ale podle fotek, které si samozřejmě zhotovím sám. S portrétovaným se chci seznámit a více ho poznat, potom se tvoří snadněji. Do obrazu pak můžete dostat něco víc než jen tvář, ale i kousek jeho nitra či kus jeho povahy. V době, kdy si každý může udělat svoje selfíčko, tento způsob portrétování může být vnímán jako určitá prestiž. Ale je v tom především něco víc, než jen zmáčknutí spouště.



Vo vašich obrazoch vidno jednotný, špecifický rukopis a štýl. Mali ste tento štýl tvorby od začiatku, alebo sa postupne vyvíjal? Používate viacero techník, dokonca niekoľko na jednom obraze. Je to niečo, čím sa snažíte odlíšiť svoju tvorbu a urobiť ju jedinečnou?

Styl, který používám, se vyvíjel pochopitelně nějakou dobu, velmi bezprostředně a živelně. Začínal jsem jako grafik, pak jsem se začal věnovat malbě, dnes obě techniky střídám a stále hledám nové výrazy a způsoby. To je na této práci nejkrásnější. A snaha být za každou cenu jedinečný mi připadá nesmyslná. I když v dnešní době je to poměrně častý jev.

Venujete sa aj tradičným grafickým technikám, čo už dnes nie je tak rozšírené. Neskúšali ste aj aktuálne veľmi rozšírenú digitálnu grafiku? Neláka vás tento typ tvorby?

Mě osobně digitální technika neoslovila. I když jsem viděl velmi zdařilé práce, je to pro mě příliš technické a studené, chybí mi tam lidský rozměr a proti klasické technice je to obrovské
 zjednodušení. A jen doufám, že nejsem jeden z posledních, kdo se ještě této tradiční technice věnuje. Ale nejde jen o techniku, s tím je spojená řada věcí, třeba umět kreslit, nebo ovládat řemeslo jako takové. Ale doba je příliš rychlá, asi na to nezbývá prostor.



Keďže sa umeleckej tvorbe venujete pomerne dlho a tvorili ste aj počas minulého režimu, vedeli by ste porovnať ako to bolo v umeleckej scéne vtedy a teraz, čo sa zmenilo?

S uměleckou tvorbou jsem začal v roce 1981, po studiu a po vojně. Srovnávat podmínky na umělecké scéně za minulého a současného režimu je obtížné. Tehdy bylo vše založeno na ideologii, vše schvalovaly komise. Někdo měl cestičku zametenou díky angažovanosti, někdo měl štěstí i bez toho, ale to byly výjimky. Být tak zvaně na volné noze bylo téměř nemožné, ta možnost existovala jen pro absolventy vysokých uměleckých škol. Pak ale uživit se uměním bylo podstatně jednodušší než dnes. Byla stipendia, v architektuře bylo určité povinné procento vyhrazené na uměleckou výzdobu. Zkrátka bylo víc příležitostí se uplatnit a byla větší poptávka. Ale vracet se do té doby bych v žádném případě nechtěl, byla dost šílená, ta dnešní šílenost mi vyhovuje víc, je více svobody. Ale pro začínající umělce je to dnes složitější, a nesouvisí to s politikou. Je to prostě celkový nezájem o kulturu. Jiné ekonomické podmínky atd..



Často vystavujete nielen v Česku, ale aj v zahraničí. Sú zahraničné výstavy, prípadne prípravy na ne niečím špecifické a iné ako tie domáce? Je ťažké dostať sa na zahraničné výstavy? Musí umelec vynaložiť viac úsilia, či stačí poctivá práca a sami vás zavolajú?

Nevidím moc velký rozdíl mezi tím, jestli vystavuji doma nebo venku, je to jen věc domluvy a celkového zorganizování, do zahraničí je to někdy trochu náročnější. Odvoz, balení. Nevím, jestli je těžké dostat se na zahraniční výstavu, asi jsem měl štěstí. Nějakou práci jsem už měl za sebou a po prvních úspěších a cenách na soutěžních výstavách přicházely objednávky a nabídky na výstavy. Já sám jsem se vždycky řídil názorem, že za vámi musí být především práce a pak se možná nějaký úspěch dostaví. Ale dnes je to jinak, štěstí musíte jít naproti, ale ta práce tam musí být.


  
Je jednoduché živiť sa v Česku umením? Vedeli by ste povedať výhody a nevýhody tejto práce, prípadne odporučiť začínajúcim umelcom ako sa uplatniť na tomto trhu? 

Uživit se uměním je obecně obtížné, ať už v Česku nebo v zahraničí, měl jsem štěstí, že jsem začal v době, která umění přála a stačil jsem si tak vytvořit jisté základy či renomé. Takže dnes netrpím nedostatkem práce. Výhody této práce? Předevší svoboda, která pro mě vyvažuje všechny ostatní nevýhody. Poradit začínajícím umělcům, jak se uplatnit na trhu, neumím. Tahle práce prostě vyžaduje obrovskou trpělivost, dost odříkání a strašně moc nadšení.

Je nejaké dielo z vašej tvorby, ktoré ste si najviac obľúbili, ktoré malo možno najväčší ohlas  u divákov?

Mám pár obrazů, které jsem si oblíbil více než ostatní, ale to se také v průběhu času mění.Vyloženě favorita nemám.




Kde môžeme v súčasnosti, alebo najbližšie vidieť vaše diela? Pripravujete aktuálne nejakú výstavu?

Momentálně jsem dostal nabídku na výstavu v Číně, Šanghaji a Tijanjinu, poměrně velkou, takže
mám před sebou rok tvrdé práce.

Prezradíte nám, na čom práve pracujete? Máte nejaké plány do budúcna, nejaké vízie, ktoré by ste chceli uskutočniť?

Moje plány do budoucna – být zdravý a mít radost z práce.

Ďakujem, Jiří, za príjemný rozhovor a prajem nech sa v tvorbe darí aj naďalej. Jiřího tvorbu nájdete tu: brazdaart.cz

Tento rozhovor pre vás pripravila Natalyss. Nezabudnite nás sledovať aj na facebooku.


Žiadne komentáre:

Zverejnenie komentára